Než se dostanu k samotné sbírce, musím se vrátit k momentu, kdy jsem díky Zuzce začala vážně uvažovat o léčbě v zahraničí. Doslova mě to pohltilo, tolik možností, klinik, alternativních terapií.. Nechápu, že nás to nenapadlo už dříve. V tu chvíli jsem měla pocit, že existuje tolik naděje.. Zároveň s tím přicházela i panika, kde na to všechno proboha vezmeme???  Rakovina je v dnešní době nemoc pro bohaté. Nechci tím samozřejmě říct, že naše medicína je špatná, nebo nedostatečná.. Pokud se ale podíváme na možnosti například v Německu, úplně vás to ohromí. I proto je Donio a jiné platformy plné příběhů lidí, kteří se tam zoufale snaží dostat a mnohdy je to jejich poslední naděje. Bohužel o těchto možnostech vám tady u nás nikdo neřekne a tak člověk musí pátrat jen a jen sám. 

Abych se ale vrátila k mám..

Celé svátky hledáme léčbu, která by byla podle nás nejvíce vhodná a stejně tak jako Zuzka, se rozhodujeme pro terapii dendritickými buňkami, která se dá kombinovat s klasickou onkologickou léčbou, je neinvazivní a podle studií má i poměrně velkou úspěšnost, ale také i cenu..  Kontaktujeme kliniku se žádostí o konzultaci, kterou nám dají hned na začátek ledna, tak nezbývá nic než čekat.

Celé svátky trávíme hledáním recenzí, plánováním a taky diskuzemi o tom jak to celé financovat a tady poprvé vyslovuji slovo SBÍRKA.. Jára nepřekvapí a je zásadně proti! Probíráme možnosti ze všech stran.. Jako první přichází v úvahu prodej bytu.. Argument proti je ten, že cena nájmů je nyní tak vysoká, že je to absolutní nesmysl, na víc se stále snažíme co nejvíc chránit Matýska, aby se ho celá tato situace dotkla co nejméně a to se vylučuje se stěhováním. Dalším nápadem je půjčka, kterou dokonce řešíme s naším finančním poradcem a na konec ji zavrhujeme. Přeci jen ve vzduchu zůstává otázka, kdyby se se mnou něco stalo a Jára byl na vše sám, je dobré se dále zadlužovat? Sbírka nám vychází jako nejlepší řešení..

Čekání na konzultaci si krátíme přípravou podkladů pro sbírku a že jich není málo. Je nutné doložit lékařské zprávy, samozřejmě doklady totožnosti, potvrzení o vedení účtu a také potvrzení lékaře, že jsem vhodný kandidát pro tuto terapii.  A tady se nabízí otázka, kde toto potvrzení vezmeme? Mezi svátky mám kontrolu na onkologii a tak toho využívám a ptám se na tuto léčbu onkologa.. Ten tuto léčbu nezná a odmítne mi doporučení napsat.. Jeho slovy..  proč zkoušet něco nového, když moje léčba funguje? Problém je ten, že až fungovat přestane, může být pozdě, protože terapie dendritickými buňkami je více účinná při nižší nádorové zátěži v těle.. Čekat tedy až léčba selže je nesmyl. Po této návštěvě propadám zoufalství. Kde seženeme potvrzení? Podaří se nám vůbec vše uskutečnit???

Obracím se s prosbou na Zuzku, která je v té době ještě cizí, ale ochotně mi radí.. I ona řešila podobný problém se svým doktorem, který ji také odmítl potvrzení dát, ale naštěstí našla v Brně onkologa, který léčbu nejen zná, ale věnoval se výzkumu dendritckých buněk. Objednáváme se tedy k němu na konzultaci a ten nám potvrzení píše. Zároveň mi radí s jídelníčkem, doplňky stravy a nabídne nám ještě další doplňkové terapie v hodnotě asi 250tis. korun.

Hned po novém roce nás čeká konzultace s klinikou, kde nás ujistí, že naše rozhodnutí je správné. Nic nám tedy nebrání sbírku spustit. 

Původní plán byl takový, že spustíme sbírku, projdeme terapií v Brně a na konec odjedeme do Německa. Mezi tím, ale Jára hodně pátrá a po domluvě od kliniky v Brně upouštíme. Za to sbírka se hned začátkem ledna spouští!!!!

Pomatuji si ten den jako dnes. Sobota, sluníčko a sníh.. Jára byl zrovna někde střílet a my se s Matýskem balíme, bereme boby a jedeme do Žacléře za babičkou bobovat. V půlce bobování mi pípne zpráva – Vaše sbírka je online. V tu chvíli vůbec nevím co dělat, nikdo to neví, Jára je pryč, já na kopci… Nechávám si chvíli čas na rozmyšlenou, dobobujeme, jdeme k babičce na čaj a v tu chvíli si říkám, že už je čas něco napsat a zveřejnit..

Napíšu krátký příběh a sdílím to na FB a Instagram.. To co se semele, na to nejsem připravená ani  v nejmenším!!! Chodí mi stovky zpráv plných podpory a já se  poctivě snažím na všechny odepsat, ale upřímně mě to ničí.. Brečím.. Chvíli lituji, co jsem to vlastně udělala.. Teď to všichni ví.. 

1 den.. Přesně tak dlouho to trvalo, než jsme vybrali milion korun. Upřímně se mi ulevuje, když v neděli večer sbírku ukončuji…

Když se sbírka dostala ven, v průběhu a ani po skončení se k nám nedostala ani jedna jediná negativní reakce.. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak velké podpory se nám dostane.. Ale v tu chvíli to bylo tolik emocí, že jsem absolutně netušila jak to zpracovat. Na konec jsem se cítila i tak nějak provinile, že nevypadám dost nemocně a co si tak lidi řeknou až mě potkají.. Přeci jen nevypadám jako klasický onkologický pacient! Kromě radosti se ve mě mísil i strach a stud.. Upřímně ani nevím jak tyto pocity popsat. Člověk by si řekl, že jsem až nevděčná, že si ještě stěžuji jak rychle se to vybralo.. Ale upřímně.. Tak nějak jsem věřila v to, že se nám to podaří, i když ne tak rychle..  Co jsem však nečekala bylo to, kolik lidí bude reagovat a i když to byly všechno moc hezké zprávy plné podpory, tak na mě nějak dolehla ta realita.. Přeci jen když něčím takovým procházíte, přijde vám to po čase skoro až normální, protože jak se tak říká, člověk si zvykne úplně na vše.. A tohle pro mě bylo jak rána do břicha.. Jak kdyby ta realita byla nějak děsivější, než jak jsem jí vnímala já…

Jedním z prvních, kdo se nabídl s pomocí a sdílením mého příběhu byli Trutnovinky. Ty mě zároveň po ukončení sbírky nabídli možnost natočení podcastu a promluvení o mém příběhu… Nabídku jsem přijala velmi ráda.. Byla jsem vděčná za možnost promluvit o tom proč na mě není nemoc vidět na první pohled a tím se tak trochu zbavit strachu jít ven mezi lidi… 

Dnes je to téměř rok od založení sbírky a já nelituji vůbec ničeho. Naopak, dnes, si naplno uvědomuji zázrak, jaký se mi stal.. Slovy Adélky.. Káji, takhle to vypadá, když se vesmír spojí 😊. Sbírka mi dala možnost léčby v zahraničí, naději a pokoru. Sama sbírky podporuji a bohužel vím, že ne každý má takové štěstí jaké jsem měla já. Kdybych se měla rozhodnout znovu, tak neváhám ani vteřinu. 

Nikdy za tento zázrak nepřestanu být vděčná a vždy se to budu snažit vracet dál! Všem děkuji za obrovskou podporu! ❤️