Když píšu tento blog je leden.. Přesně tak dlouho mi trvalo zpracovat to co se stalo v říjnu, nějak to uchopit a sepsat to.. Tak že začnu od začátku…

Od posledního PET/CT uběhlo pár měsíců, přesně 4, a vzhledem k posledním výsledkům, to byly naprosto úžasné 4 měsíce. Užili jsme si léto, dovolenou, prázdniny, zároveň ale také začátek školního roku a nástup Matýska do 1. třídy. Mám to tak, že v létě bývám velmi aktivní a neposedím doma, za to v zimě se ze mě stává pecivál.. 😀A nebylo to tak tomu jinak ani toto léto.. A v tom všem nebyl úplně čas řešit jídlo, doplňky, terapie.. Ale taky nebudu lhát, trošku jsem toho pod záminkou, že nestíhám, využila a povolila! Jako užila jsem si to moc.. Ale čím víc se blížilo vyšetření, tím větší nervy jsem měla..

A jak se termín přibližoval více a více a já jasem nabírala větší a větší paniku, snažila jsem se všechno dohnat.. Což jak víme, není nikdy úplně nejlepší nápad..

Začalo to v pátek.. Pátek jako každý jiný.. Jen tento pátek se mi podařilo získat protokol na léčbu rakoviny pomocí Ivermectinu a Fembendazolu ( tuším, že Čína schvaluje Ivermectin, jako lék na rakovinu – ale jsou to prosím pěkně nepodložené informace ), který má podle spousty lidí, velmi slibné výsledky. Jelikož jsem z PET/CT zase úplně na nervy, na nic nečekám a říkám si no nic, začnu hned, ať je to Petko v úterý pěkné… Samozřejmě zapomenu zkontrolovat obsah léčivé látky a hlásím Járovi, že potřebuji nabrat asi 12 ml Ivermectinu, tedy asi 10x  tolik, než bych si měla vzít, což já samozřejmě v ten moment absolutně netuším a Jára to nekontroluje, jelikož ví, že snad nejsem úplný debil.. Jsem! Já si k tomu ještě dám konopí, melatonin a nevím co ještě a hurá do peřin… V noci se budím, potřebuji na záchod a zjišťuji, že nejsem schopná se tam dostat sama.. Motám se.. Budím Járu, se slovy, že mi je zle, ten okamžitě vstává a pomáhá mi na záchod. Zpátky do postele nedojdu.. Zvracím… Tady někde Járovi dochází, že je něco špatně a kontroluje dávkování, a hned je doma.. Kája se předávkovala! Pár hodin strávím zvracením a Jára zvažuje zavolat sanitu, ale bráním se, co  bychom tak asi řekli??? Zvracení se uklidní, já usínám a Jára mě okolo desáté budí s čajem..  Je mi sice už dobře, ale mám halucinace, jsou krásné a barevné, ale to Jára neví a opět zvažuje sanitu 😃. No abych to zkrátila.. Zvládli jsme to sami doma, ale byla to jízda.. Naštěstí se nic vážného nestalo!!! Celý víkend se dávám do kupy..

Aby toho nebylo málo, v pondělí mě sundá viróza.. Ano, ano, nemůže být lépe..

Na konec se stane zázrak a já v úterý skutečně odjíždím na vyšetření.. Když to půjde dobře, výsledky by mohly být druhý den. 

Druhý den mi skutečně volá můj doktor a stručně mi sdělí, že výsledky jsou ok.. Jára se raduje, měla bych taky, ale mě ta radost tentokrát nějak nejde. Kontrola mě čeká až za týden, tak musím čekat.. 

Týden uteče a jedu na onko, tentokrát s mamkou. Než jdu na onkologii stavuji se na PET/CT ambulanci pro zprávu, že si je ještě pročtu výsledky, než budu u doktora, kdybych měla otázky. Otevřu zprávu a moje obavy se zhmotnily.. Játra čistá, uzliny čisté, kosti stabilní, ale ve dvou místech v kosti je nově hyperkumulace!!!!! Brečím… volám Járovi, Zuzce.. Panikařím. Oba mě uklidňují, že to nemusí nic být, vždyť doktor říkal, že je to ok.. Já ale neposlouchám a vyšiluju..

Čekání na onkologii je nekonečné.. Několikrát mluvím se Zuzkou, brečím, připadám si jako na začátku. Na konec se ozve moje jméno a jdeme do ordinace Můj pan doktor opravdu vyhodnotil nález tak, že je v pořádku a nic se neděje, ale mě to prostě  nějak nestačí.. Co ta hyperkumulace??? Nenechám si vymluvit, že to nic není a hroutím se.. 

Upřímně jsem si myslela, že pokud by někdy došlo k nějaké změně v mém stavu, budu už reagovat trošku nad věcí.. Přeci jen na psychice hodně pracuji.. Uvědomuji si také, že výsledky nejsou zase tak podstatné, důležité je jak se cítím, jak věřím svému tělu..  A tady se ukazuje realita.. Semlelo mě to úplně stejně, jako tenkrát.. Jen tentokrát se dokážu srovnat mnohem rychleji. 

Na konec posílám snímky Zuzčinýmu kamarádovi a panu doktorovi Bouzkovi, aby mi dali další názor. Oba to vyhodnocují pozitivně, může to být cokoliv…

Musím k sobě být upřímná a přiznat si, že posledních pár měsíců, jsem na to dost kašlala a mám tady vztyčený prst! Na druhou stranu, to není nutně špatný výsledek a já mám další 4měsíce na to, abych to zvrátila.. 🙏 

První co udělám, je že volám Zuzce a vymýšlíme plán. Bohužel Zuzka o pár dní později, dostane zprávy jak přes kopírák a tak jedeme ty 4 měsíce zase spolu na vlně velké podpory a velkých plánů. 

A tady začíná naše cesta s CDS, aneb léčení rakoviny savem 😀 jak by řekl, někdo, kdo o tom nic neví.. A já o tom napíšu svoji vlastní zkušenost zase příště….