Proč nepíšu

Chtěla jsem se trochu rozepsat o tom, proč jsem na blogu už nějaký čas nic nepřidávala. Jedním z důvodů byly výsledky posledního CT, které dopadlo skvěle. Ulevilo se mi a přiznám se, že jsem se na chvíli dostala do módu „nic neřeším“ a prostě jen jsem. A musím říct, že mi to šlo docela dobře. 😊

Na chvíli jsem přestala řešit, co bude dál, polevila jsem ve striktní stravě a celkově si dovolila uvolnit se. Přibrala jsem pár kilo, ale ani to mi náladu nezhoršilo. Ba naopak.

Ale jak se říká, nic netrvá věčně… Mezitím, co jsem se já cítila skvěle, začalo se to kolem mě trochu kazit. Pokud mi tato diagnóza něco dala, jsou to moje skvělé holky. I když všechny procházíme podobnými věcmi a jsme v podobné situaci, dokážeme se navzájem podporovat, držet se nad vodou a sdílet jak úspěchy, tak bohužel i neúspěchy. A bohužel se ukazuje, že ne všechny to teď mají tak snadné. Záměrně píšu „teď“, protože věřím, že se všechno zase obrátí k lepšímu!

A to samozřejmě vyvolává pochyby i u mě. Najednou se mi začaly vkrádat výčitky. Možná jsem si toho klidu dopřávala až moc? Neměla bych pokračovat přísněji v režimu? Spousta otázek…

Největší otázkou pro mě teď je, jak pokračovat dál. Zůstat v nastaveném režimu, tedy CDS? Nebo zkusit něco jiného? A když se rozhodnu pro něco nového, co to bude? A zase je tady spousta otázek… Ufff…

Takže přiznávám, že období klidu je pryč a teď se znovu cítím jako v nějakém kolotoči. Práce s psychikou je prostě nekonečná. Jakmile si na chvíli nedám pozor, už v tom zase jedu. Dobré je, že si to alespoň uvědomuji. Horší bude se uklidnit a pokračovat v klidu.

Někdy mám pocit, že možnosti léčby (alternativní ) jsou vlastně nekonečné. Na začátku jsem měla pocit, že nic neexistuje, že je to konec. A teď nevím, co bych chtěla zkusit dřív. 😀 Samozřejmě v mém životě jsou stálice, kterých se jen tak nevzdám – jmelí, konopí, bylinky…

Moje holky se vydaly každá  jiným směrem. Jedna si vybrala Čchi-kung, druhá si zvolila poradce a jede protiparazitovou kůru, třetí by měla brzy nastoupit do studie na nový nadějný lék. A co si vyberu já? Zatím nevím, ale brzy o tom napíšu…