Než se dostanu k tématu dnešního blogu, napíšu pár řádků k tomu, proč jsem minulý týden nic nepřidala… Abych byla upřímná, máme za sebou opravdu náročných 14 dní. Začalo to u mě, kdy jsem šla na stomatochirurgii na plánovaný zákrok. Mám opravdu velký strach ze zubaře a toto jsem několik let odkládala..  Na konec rozhodla studie, ke které jsem se náhodou dostala. Jedná se o studii z Francie, kde prokázali, že až 93% žen s rakovinou prsu, mělo skrytý zánět pod zubem..Uff.. Sebrala jsem síly a vydala se na zákrok.. Nebylo to vůbec hezké a aby toho náhodou nebylo málo, dostal Matýsek 2 dny po mám zákroku chřipku typu B… Pár dní po něm, jsem ji dostala já.. Tolik k uplynulým 14ti dnům..

A nyní abych se dostala k tématu, co mi Rakovina dala a vzala.. Toto téma mi otevřela Sandra na energetickém léčení, kde se mě zeptala, jestli už jsem si někdy dělala tento seznam a jestli ne, mám ho udělat. Tak jsem se rozhodla, že ho udělám a rovnou na blog.

Každého asi napadne, co by mi tak mohla dát? Přeci jen to není nic pěkného.. Také jsem nad tím hodně přemýšlela a myslím, že je toho víc než dost… Začněme tedy u seznamu: Co mi rakovina dala: 

• dala mi svobodu – možnost dělat si co chci, trávit čas s kým chci..
• dala mi sílu – sílu postavit samu sebe na první místo, sílu převzít zodpovědnost za svůj život..
• dala mi pocit vděčnosti a uvědomění – vděk za to co všechno mám, uvědomění si jak skvěle se mám, jak skvělou rodinu a přátelé mám…
• dala mi možnost žít – ne přežívat
• dala mi tátu a bráchu
• dala mi nové přátelé
• dala mi zdravější životní styl

Když si čtu tyto řádky, není to nějak zvláštní seznam.. Jsou to hodnoty, které by měl mít každý z nás, ale buďme upřímní, kdo takto skutečně žije? Kdo si dovolí dát si sebe na první místo?  Pořád se oháníme dětmi a prací a nevím čím ještě.. Ale je to přesně jako v letadle, nejdříve musíte zachránit sebe a potom teprve můžete zachránit své blízké.. Ale kdo to opravdu umí? Já jsem to neuměla.. Byla jsem posedlá tím, abych byla oblíbená, bála jsem se říct, ne, protože jsem se bála, že tím ty lidi ztratím.. Dostatečně jsem si nevážila toho co mám, protože to je přeci samozřejmost.. Není! A tak se to pomalu učím.. Učím se dávat sebe na první místo.. Vážím si každého dne, kdy můžu dělat úplně obyčejné věci a hlavně nic neberu jako samozřejmost.. 

Pomalu se dostávám k seznamu toho co mi vzala.. Ani tady není lehké to jen tak pojmenovat… Tak že co mi rakovina vzala:

• vzala mi pocit vlastní nesmrtelnosti – každá malá dušička, která se narodí, se každným dnem přibližuje ke smrti. Všichni to víme, všichni víme, že zemřeme a přesto, alespoň já, jsem měla pocit určité nesmrtelnosti. To se mě netýká a nebo, až za hooodně dlouho, až budu úplně stará a vrásčitá a i pak kdo ví.. A bum.. Přijmout vlastní smrtelnost, bylo pro mě velmi těžké..
• vzala mi klid – vzala mi klid a přinesla strach.. Strach o vlastní život, o život mých blízkých, pokud já bych tady nebyla… 

A to je k seznamu co mi vzala vše… Víc toho není.. Je to paradox, ale přineslo mi to víc pozitivního, než negativního. Je to vlastně velká životní lekce.. Hodnoty, které bych jinak hledala jen velmi těžko..  Samozřejmě si kladu otázky, jestli ta lekce není až moc, jestli jsem to skutečně potřebovala? Na druhou stranu věřím procesu a vím, že jsem přesně tam, kde mám být.. Dostala jsem možnost se k tomu postavit čelem.. Je taky možné, že to nevyjde, tak si to třeba střihnu ještě jednou, kdo ví.. Ale zatím říkám děkuji, přijímám vše s vděčností..