Jsme doma z Německa a čeká mě čekání na další vyšetření PET/CT zhruba za 3-4 měsíce. Mám tedy poměrně hodně času na to vakcínu co nejvíce podpořit.

 Někdy v této době mi Zuzka předává kontakt na lékaře celostní medicíny a já dostávám ucelené doporučení ohledně stravy a především suplementace. Je to další velký krok, protože do té doby jsem si informace hledala sama a nyní mám s kým konzultovat. Moje sbírka vitamínů a doplňků stravy tedy strmě roste, ale konečně mám pocit, že to dává smysl. Dále v této době přidávám další terapie jako biorezonance, kraniosakrální terapie, stále pracuji na svém psychickém stavu a jím pouze rostlinou stravu. Některé věci jako je konopí, nebo jmelí samozřejmě zůstávají.

Dalším poměrně velkým krokem je, že se konečně odhodlám a objednávám se na rodinné konstelace. O této metodě jsem hodně četla a slyšela, ale myslím, že až nyní přišel správný čas.

Zkusím zde metodu jednoduše představit.. Jedná se skupinovou terapii, kterou vede zkušený terapeut. Na začátku krátce popíšete problém, jaký chcete řešit a následně si ze skupiny lidí vyberete zástupce skutečných osob, kteří vám dotyčné nejvíce připomínají a vyberete si zástupce i sami za sebe. Na konec sedíte a koukáte na svůj vlastní příběh. Vím, že to teď může znít, jako bláznovství, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že to skutečně funguje. Když koukáte na vlastní příběh, dokáže vás dokonale překvapit, jak cizí člověk dokáže přesně popsat vaše pocity, nebo problémy.. Zároveň, když si vás někdo vybere do role, nestíháte se divit, jaké pocity najednou máte.. Je to velmi těžko popsatelný zážitek, možná pro někoho až nepředstavitelný, ale pro mě velmi účinná metoda..

Moje první konstelace byly velmi zajímavé… Vydala jsem se na ně sama, tušila jsem, že tam bude cca okolo 10ti cizích lidí a bude mě čekat celý den procesů, kde budu stavět svůj problém, ale zároveň je možné, že si někdo postaví mě do vlastního příběhu. Pocity jsem měla velmi smíšené.. Jednak obavy jestli to zvládnu? Může to vůbec fungovat? A na konec jsem věděla, že jedu mezi skupinu lidí, kteří se znají, tak že byly i obavy jestli zapadnu…

Je sobota ráno, začínáme v 9 hodin. Přijíždím na místo o chvílí dříve, vybavená jídlem na celý den, jelikož plán je až do večera.. Přivítá mě skupina cizích lidí, kteří jsou všichni velmi příjemní a skvěle naladění. Nikdo nikam nespěchá a tak chvíli trvá než začne první proces. Celou dobu jsem jako na trní. První dvě konstelace jen sedím a pozoruji, nikdo si mě nevybere a já jsem moc ráda. Někdy okolo oběda se rozhoduji, už dál čekat nevydržím a odhodlávám si postavit svoji vlastní příběh..

První krok je se postavit a říct co mě sem vlastně přivádí. Pro svoji první zkušenost jsem se rozhodla postavit si rakovinu. Měla jsem očekávání ( ano ano základní pravidlo zní, žádná očekávání ), že mi ta nemoc řekne, proč vlastně přišla do mého života.. Něco jako přišla jsem, aby jsi našla pokoru.. No.. Vybírám si tedy ze skupiny zástupce sebe a zástupce pro rakovinu. Vyberu si čistě podle svého vlastního pocitu a shodou okolností si vybírám manželský pár. Jára je obrovský chlap, který mi připadá tak nějak vhodný, mám pocit, že rakovina je silný soupeř.. Na druhou stranu Radka je drobná blondýnka s úžasnou energií. Když se tito dva postaví do rolí, napjatě čekám co se dozvím.. 

První slova rakoviny.. Já jsem úplně normální rakovina a jsem zde úplně pro každého, nic extra nenesu.. Dobře.. nenese žádnou zprávu! Radka v roli mě na nic nečeká, přistupuje k rakovině, objímá jí a říká.. Díky tobě se necítím tak sama! Já na to celé koukám, tečou mi slzy a začínám si uvědomovat spoustu věcí. Nebudu tady popisovat celý proces, protože by to bylo velmi na dlouho.. Každopádně co na to říct.. Celý život jsem v sobě měla pocit osamělosti, závislosti na přátelích, vztazích, neschopnost samoty a tady se to otevřelo… Seděla jsem úplně v šoku a koukala jsem, co je vlastně člověk schopný si sám přivolat…

Po ukončení mojí konstelace jsem se omluvila a odjela jsem.. Nebyla jsem schopná pokračovat v dalších sezeních, potřebovala jsem pryč. Cestou domů, jsem si zastavila u lesa, kde jsem seděla sama asi 2 hodiny, abych to dokázala nějak zpracovat. Návrat domů nebyl jednoduchý.. Celá tato zkušenost mě vrátila o půl roku zpět.. Brečela jsem, nebyla jsem schopná to nějak zpracovat.. Totálně mě to rozhodilo..

Bylo pro mne velmi těžké přijmout fakt, že je tak nějak možné, že si za to můžu sama.. Že ať je to jakkoliv, musím k sobě být upřímná..  A ano, pokud vám přijde nějaká taková nemoc, přivoláte si tím i vlastně obdiv okolí.. Lidé se o vás zajímají, chodí za vámi se slovy vypadáš tak dobře, píšou vám.. Nejste sami! Uff.. Těžké prozření.. Ale na konec se dostavila velká úleva! Našla jsem klid, svojí sílu i tu samotu si konečně dokážu užít!

Nebyla to vůbec jednoduchá cesta a stále není, ale konečně jsem si začala uvědomovat to, co bych v životě měla změnit a na čem začít pracovat. Toto byl jeden z nejtěžších kroků.. Musela jsem si přiznat, že je možné, že jsem si to tak nějak mohla přivodit sama a jediná cesta jak z toho ven je, přijmou za to zodpovědnost..

Věřím, že každá duše tady má svůj záměr, zkoušky, které musí zvládnout.. Pokud se ale od svého záměru vzdalujete, může přijít nemoc.. Já jsem na první varování neslyšela, tak přišlo další a tentokrát už velmi důrazné! Ufff trvalo mi to.. 

Čas běžel rychlostí blesku.. Blížil se konec školkové docházky Matýska, odjezd na dovolenou a taky zároveň PET/CT.

2.7.2024 sedím v nemocnici na vyšetření.. Nervy jako obvykle pracují, ale tentokrát je to jiné, věřím svému tělu. Výsledky dostávám hned druhý den a jsou doslova perfektní! 

Kompletní remise jater, uzlin a kosti stabilní!!! Děkuji!!! Zároveň si však uvědomuji, že jsem stále na začátku svojí cesty…  🙏🩷